Co o mně poví panička
Jaká vlastně Angi je?
Angi je ten největší mazel na světě. Narozdíl od Garpa, ona přijde na pomazlení sama a pak trvá na tom, že se musíme kocat minimálně hodinu...a jak přestanu, začně kručet, bručet, škrabkat packou, že to ještě bylo pořát málo. Moc ráda se přitulí, když sedím na gauči a nejraději spinká nalepená na paničku.
Angi miluje procházky a lítání venku. Hned jak jí odepnu z vodítka, začne běhat sem a tam, flákne sebou na záda a začne se divoce koulet (a je jí jedno, jestli v trávě, kaluži, blátě…hlavně aby to bylo hned). Pak si vesele šmejdí, hopsá kolem mě, aby vyloudila nějaké pamlsky. Občas trošku poškorpí Garpa, aby jí šel honit a co od něj také odkoukala je hrabaní myšek. Někdy mi připadá, že při procházce nedělám nic jiného, než že je vyháním od myších děr….a když je nechám, dokáží vyhrabat opravdu kráter. Často se musím smát, jak oba usilovně hrabou proti sobě jednu obří díru a kolem nich vypochoduje z druhého východu myška…a oni prostě hrabou :)
Její velká vášeň jsou pískací hračky, tenisáky a míčky na provázku. Když přinesu domů novou pískací hračku, je to pro ní jak droga…lítá po domě či po dvoře jak splašená kobyla a píská a píská a píská..a to tak dlouho, dokud hračka pískat nepřestane. Pak je nemilosrdně rozkousána.
Tenisáky jsou zase nejlepší na stčení po křeslo, skříňku a pak se následně dolují zpět. U toho pak vydává různé usilovné zvuky. Když jí ho vyndám, aby si ním mohla hrát, hned ho šupne zase zpátky a doluje :) S míčkem na provázku také lítá, zásadně jej však drží za konec šňůrky a hází hlavou ze strany na stranu a mlátí se míčkem do zad a do hlavy…to je prý nejlepší
zábava. Když vymlátí nějakou energii, tak se s míčkem prochází – drží ho za šňůrku a táhne ho vedle sebe a přísahám, že je strašně směje tomu, jak za ní ten míček krásně chodí :) :) :)
Angi je vůbec taková hodně akční (ikdyž možná se mi to jen zdá při porovnání s lenošivým Garpíkem). Ona chvíli neposedí a neustále vymýšlí nějaké lotroviny. Když už je nejhůř a vážně s ní šijou všichni čerti, vezmu jí proběhnout u kola. Jak vidí, že beru postroj a kolo tak začne šílet a skákat metr vysoko a nemůže se dočkat. Prvních pár desítek, stovek metrů je to vždy o život, protože je jak neřízená střela a prostě běží…pak se sklidní a pěkně v klidu kluše u kola (ovšem je to bulík a tak s jí rozhodně neběhám desítky kilometrů). Po návratu je vždy spokojeně unavená a apoň na chvilku zalehne.
Poslušnost
Angi je moc šikovná holčička, ale na cvičáku jí to bohužel moc nebaví. Když spolu cvičíme na lukách, tak je velmi pozorná, rychlá, a povely plní opravdu pěkně. Na cvičáku je ale otrávená, a nemá zájem – ráda si skočí nějakou překážku, přeběhne kladinu, ale už by se viděla někde jinde. Zkoušely jsme i sportovní obrany. Figuranta má ráda a přetahování o peška jí baví, ale rozhodně to není na nějaké velké zkoušky. Co při obranách nepochopila je štěkání – na figuranta dokáže vrčet, bručet, a vydávat všelijaké různé zvuky, ale štěk z ní vyšel jen jednou a to si myslim, že se spíš spletla :)
Doma ovšem štěká na bulíka až moc. Od Garpa odkoukala hlídání u vrat a jak se něco šustne, už ňafe a letí ven hlídat. Garp si tedy užívá spokojeně důchodu, protože Angi to ohlídá za oba, moc jí baví pouštět hrůzu a ňafat…a baví jí to natolik, že často se ani nemusí nikde nic šustnout a ona si tam prostě běhá, poskakuje a poštěkává (ještě, že máme dobré sousedy ).
Na co jsem u ní moc pyšná je přivolání od zvěře…což byla u mě priorita č. 1 stejně jako když byl malý Garpík. Jelikož je ale Angi lovecký pes, nechtěla jsem u ním její pudy moc potlačovat. Podařilo se nám spolu najít takový pěkný kompromis. Angi si šmejdí a když vyslídí zajíce, nechám jí vyběhnout a cca po 50m na ní dlouze písknu. Ona se otočí a běží zpět …ale nepřivolávám jí, takže si běží na místo, kde zajíce vyslídila a šemjdí si tam dál. Ona má
radost, že si mohla vyslídit zajíce, není otrávená, že jí hned přivolávám a já se nemusím bát, že se mi zaběhne. Funguje to u ní opravdu skvěle a ta práce, kterou jsme si s tím dali opravdu stála za to.
Původně jsme mysleli, že zkusíme i nějaké myslivecké zkoušky, tak uvidíme, jestli se k tomu někdy dostaneme.
Stopy
Angi je moc šikovný stopař. Zatím s ní dělám pouze sportovní stopy, ale tam dokáže předvézt opravdu solidní výkony. Pravda, dokáže také stopu úplně zazdít a když se milé bulíčkové nechce, tak přes to vlak nejede, ale to samozřejmě není jen se stopou, to platí u všeho. Když tedy chce, vypracuje stopy rychle, přesně, lomy projde bez zaváhání a předměty označí okamžitě zalehnutím…ale jelikož s ní nestopuji tak často, jak by bylo dobré, není dostatečně “vyčuchaná” a občas lomy přejde nebo se na stopě ztratí. Když zjistí, že sešla ze stopy, tak nepanikaří a v klidu si stopu zase najde a samostatně pokračuje dále. Učení stop u ní bylo snadné, jednak stále rejdí nosem u země a jednak stopuji i s Garpem. A jelikož jemu závidí i nos mezi očima, tak když viděla, že on chodí a sbírá si v trávě pamlsky, okamžitě to pochopila a prostě stopovala :)
Doufám, že se nám v příštím roce podaří složit stopařskou zkoušku.
K ostatním pejskům je Angi hodně nedůvěřivá. Byla už chuděrka 2x pokousaná (z toho jednou velmi zákeřně a ošklivě) a tak si na cizí pejsky dáva pozor a občas si i vrkne. Není nijak zlá, ale musí se s cizím psem pomalu seznámit, a pak je ochotná si s ním i hrát. Jak se k ní nějaký přiřítí a hned jí jde čuchat k zadečku či něco podobného, muže počítat s tím, že schytá výchovný štípanec. Ona je prostě dáma a nebude se přeci hned bratříčkovat s každým, že :) Platí to i u lidí. Na ulici si nikoho nevšímá a je k cizím rezervovaná. To také pochytila od Garpa, protože ten se k cizímu nikdy nehrne. Když ale přijde návštěva domů, pak chvíli krouží kolem, vysonduje, jak to s tou návštěvou vypadá a nakonec usoudí, že dotyčný bude jistě dobrý na drbání a pak se jí nemůže zbavit, protože chce furt mazlit.
....mohla bych toho psát ještě hromadu...ale stručně řečeno...Angi je prostě moje malá darebačka, ale jsem moc ráda, že jí mám.